O nás

Chovatelská stanice MERLE pomeranianů a dalších exotických barev.

Jsme rodinná hobby chovatelská stanice pomeranianů (a s největší pravděpodobností se rozšíříme i na malé špice) a zaměřujeme se na vzácná zbarvení, především na neuznané zbarvení MERLE.
Naší prioritou je kromě líbivého exteriéru a milé povahy především zdraví našich pejsků i našich odchovů.
Naši pejsci mají celodenní nadstandardní péči, nejkvalitnější krmení, všichni mají veterinární vyšetření, štěňátka odcházejí do nových rodin již plně očkovaná a čipovaná.
Chováme hlavně pro radost a naším cílem je dělat radost i novým majitelům našich štěňátek. Na jejich správný výběr jsme ale také nároční :-)
S našimi názory, problematikou chovu a dalšími podrobnostmi se můžete seznámit právě zde.

Proč HOBBY chov.
Neustále se řeší chov s PP a bez PP. V období našeho intenzivního chovu maltézáčků a snahy o dosažení top kvality, respektive chovu maltézáčka v typu, který byl nový, líbivý a celosvětově konkurenceschopný, jsme zažili opravdu všechno. Bylo to velice náročné a po 25 letech zkušeností je nám jasné, že sebekvalitnější rodokmen nezajistí kvalitu potomků a bohužel ani zdraví pejska.
Proto se nyní chceme chovu věnovat už jen „pro radost“. Neznamená to, že by pejsci měli nějak horší péči nebo byly chovné páry vybírány méně důkladně. Jen pro nás chov s PP úplně ztratil smysl. Nikdy jsem nebyla ani netoužila být profesionálnem a v rádoby profi chovu jde často o úplně něco jiného, než o chov jako takový. Také podmínky chovu jsou často tristní.  Neplatí to určitě všude, já to ale tak vnímám a víc to zde raději nebudu  rozebírat.

Naší prioritou vždy byl odchov zdravých štěňátek,  s hezkým exteriérem, vždy se zaměřením na krásné hlavičky a milou povahou. Na tom se nemění nic.
Navíc chov merle zbarvení není uznaný kynologickou organizací FCI. V ČR je jediná další organizace, pod kterou je možné chovat, ale bohužel ta naprosto selhala a chov v ní nelze nikomu doporučit.
A už vůbec se mi nechce provozovat fiktivní chov s PP na nějakou chovatelskou stanici v zahraničí, kde mají k chovnosti téměř nulové podmínky, což je hodně rozšířený, až běžný způsob chovu pejsků „s PP“!
Po dlouhém zvažování jsme se rozhodli jít touto cestou chovu, ale jsme otevření i dalším možnostem.
Také jsme se rozhodli vydávat v případě zájmu vlastní rodokmeny, majitelé našich štěňátek budou tedy mít jasný doklad o původu svého pejska.
Mám ráda pejsky větší velikosti – u všech miniaturních plemen. Je zde větší předpoklad, že budou zdraví a bezproblémoví. Ideální je pro mě váha kolem 3 kg.  Na fence pod 2 – 2,3 kg bych nechovala (ale záleží na mnoha okolnostech – typu, celkové konstituci, rodičích, ustálenosti váhy v předešlých generacích, snadností porodů matky, babičky …) Mnohem důležitější než váha je pro mě TYP POMERANIAN, nikoliv typ špic.

ŠTĚŇÁTKA
Štěňátka z našeho chovu pochází vždy od veterinárně vyšetřených rodičů na základní dědičná onemocnění (Luxace pately, vyšetření srdce, vyšetření očí, často vyšetření štítné žlázy, případně nějaká další speciální vyšetření v případě potřeby).  Ale mějte prosím na paměti, že zvířata nejsou věci a nelze garantovat doživotní záruku na to, že pejsek bude do smrti zdravý. Je to stejné jako u lidí. Snažit se můžete na maximum a stejně se může kdykoliv nějaká nemoc vyskytnout.
Štěňátka od nás odchází několikrát odčervena, plně vakcinována (většinou nový majitel doočkovává jen vzteklinu v 6 měsících), čipovaná, s europasem, kupní smlouvou a základní výbavičkou do života – dostane od nás granulky, na které je zvyklé a základní kosmetickou výbavu.

------------------------------------------------------------

Nyní následuje dlouhé povídání o všem možném :-) Máte-li chuť, pusťe se do toho.
Určitě nemusíte souhlasit se vším, co zde píšu, prošla jsem si dlouhým vývojem a na řadu věcí také pozměnila názor. Budu ráda, pokud třeba někoho navedu na správnou cestu.

U nás nebereme psa jen jako psa, ale vždy jako rovnocenného partnera! Samozřejmě jako parťáka a věrného přítele. Snažíme se na každého pejska dívat jako na samostatnou osobnost a nepotlačujeme jeho přirozené projevy a individualitu. Je až neuvěřitelné, jak jsou někteří pejsci chytří a co sami, vlastní vůlí dokáží. Mnozí lidé by si z nich mohli brát příklad.

Vždy jsme všechna zvířátka měli především pro radost, nikdy nás chov neživil a nikdy ani zisk ani náznakem nepokryl náklady na pejsky.  Pro mnohé je toto nepochopitelné, a často nám ani nevěří, ani nikoho nepřesvědčuji. Ale v období posledních 8 let jsme neměli žádná štěňátka a jen se starali o naše stárnoucí pejsky. Náklady byly opravdu vysoké, ale nikdy nás to nemrzelo a nelitovali jsme našeho rozhodnutí <3

Psi jsou můj život a můj svět.
20 let jsem se věnovala chovu maltézáčků na nejvyšší úrovni. Na náš společný život se můžete podívat na tomto odkaze: www.evittoriamaltese.cz

Postupem času, převážně tím, jak přibývala naše práce s podnikáním, jsem si čím dál více uvědomovala, že čas, který je potřebný pro péči o srst a celkově perfektní vzhled maltézáčka, mi velice chybí jinde, třeba právě i na věnování se společným aktivitám s pejsky. Také jsem v chovu dosáhla svého cíle, a to rozšíření, propagaci a chovu maltézáčka amerického a korejského typu. Naše začátky byly složité, ale dnes už se na výstavách setkáváme prakticky jen s tímto typem a pro mě je to jako pohlazení po duši.

I v průběhu let chovu maltézáčků jsme si občas pořídili jiné plemeno, hlavně ze zájmu poznávat povahové rysy jiných plemen a nebo mé dávné touhy mít toto plemeno.  Péče o srst s profesionální kosmetikou, kterou už od roku 1995 dovážíme, mě neuvěřitelně baví, je úžasné, jaké změny se dá dosáhnout jen správnou volbou přípravků. Jen jsem potřebovala mít možnost se o srst starat podle mých časových možností a v případě potřeby koupání třeba o týden odložit. Což bohužel u maltézáčka nepřipadá v úvahu. Tak se stalo, že jsme si v roce 2014 pořídili prvního pomeraniana. No a jak bylo vždy mým zvykem, chtěla jsem jen tu nejlepší kvalitu. Tak jako v minulosti u maltézáčků, investice do prvního pomíka byla obrovská. A ačkoliv jsem postupem času názor na „čistotu plemene“ pozměnila, byly to opět jedny z nejlépe investovaných peněz mého života.
V červenci 2014 jsme měli doma 9 týdenní štěňátko bílého pomeraniana z Taiwanu – Vlčka.  A ačkoliv ani s Vlčkem to z počátku nebylo co se povahy týče úplně jednoduché (oproti našim poddajným a závislým maltézáčkům), tak se mi podařilo vytvořit u něj bezmeznou důvěru ve mě a vytvořili jsme spolu silné pouto. Vlček je jeden z mála. Je to naprosto výjimečný pes.

Především díky němu se potvrdilo přísloví, že pomeraniana nemá člověk nikdy jen jednoho, naprosto jsme mu podlehli a rozhodli se pořídit další pomíky.
Vlastně oni si vybrali nás. Mám to tak, že mě prostě některý pejsek něčím osloví a zaujme a rozhodnu se pro něj <3

Tak se naše smečka v roce 2016 rozrostla na 8 pomeranianů, rozhodla jsem se pořídit i raritní a méně početné barvy a konečně po dlouhých letech se věnovat pejskům hlavně pro radost.
V každém případě pro nás pejsci jsou vždy na prvním místě a podřizujeme jim prakticky úplně všechno J
Žijeme spolu pohromadě, u nás nemáme nikde žádné klece ani ohrádky (samozřejmě s výjimkou nemocných pejsků a miminek). Celá domácnost je přizpůsobena volnému pobytu pejsků.

NÁZORY a VÝVOJ

V průběhu let se také měnil a vyvíjel můj vztah, respektive přístup k pejskům. To že jsou pro mě vším a bezmezně je miluji tedy zůstává stále.

Měla jsem ale pejsky vždy dokonale vycvičené, naprosto poslušné, používala jsem klasické metody výchovy a výcviku (cukr a bič).
Zlom nastal, když jsem se v poradně, kterou vedu, setkala s osobou, která naprosto zneužila citlivou a poddajnou povahu právě maltézáčka jen pro své vlastní potřeby a pohodlí.
Napíšu jen ve zkratce, vadilo jí bouřlivé vítání jejího pejska po každém jejím návratu, tak ho naučila, že se po jejím příchodu nesmí minimálně půl hodiny hnout ze svého místa a může za ní přijít teprve až ona udělá doma vše potřebné (uklidí nákup, dojde si na toaletu, převlékne se …) a uvítání pejska už jí nebude na obtíž! Samozřejmě, maltézáček pro vás udělá cokoliv, dýchal by za vás, takže se to naučil, ale proběhla naprostá devastace jeho dušičky, postupovat takto proti přirozenosti pejska se mi naprosto příčí.
Po této zkušenosti – paní přístup nezměnila ani po mém několikerém naléhání a navíc jsem zjistila, pro kolik lidí je tento stav akceptovatelný, jsem se rozhodla chov omezit, měla jsem strašný strach, že se naši pejsci dostanou k podobným majitelům.

N základě této zkušenosti jsem změnila přístup k pejskům, začala jsem používat čistě pozitivní metody výchovy a výcviku a ejhle, jde to také, pejsci se naučí úplně vše potřebné i bez metody cukr a bič, vše probíhá přirozeně a zcela automaticky.
Naši pejsci mají ale nyní mnohem více volnosti, mají možnost projevit svou individualitu, chovají se podle své přirozenosti. Mají zde možnost žít přirozeným životem smečky. Vždy je bereme jako naše rovnocenné partnery. Moc se nám to osvědčilo a pejsci nám vše mnohonásobně vrací.
V této souvislosti nemohu nezmínit jeden „fenomén“, který naprosto odsuzujeme a zavrhujeme a to je focení pejsků při krytí. Pro vlastní potřebu ok, ale tyto fotky jsou poté vystavny na sociálních sítích, v prezentacích chovatelů atd. Nedávno jsem dokonce narazila na video z krytí. Velice mě to zklamalo. Je to neuvěřitelně ponižující.

Další nepříjemné poznání, se kterým jsem se setkala a které veřejně propaguje další chovatelka je to, že jakmile její pes onemocnění, míněno především rakovinou nebo jinou vážnou nemocí, neléčí ho! Rovnou ho nechá uspat bez jakékoliv šance na uzdravení. Mně je z toho úplně špatně. My uděláme pro naše pejsky vše, abychom jim prodloužili a hlavně zkvalitnili život, když jsou nemocní. Stojí to spoustu peněz, ale nikdy nelitujeme, často i beznadějné případy (např. osteosarkom), se zázračně uzdraví: VŽDY JE NADĚJE!, nedovedu si představit takto předčasně pejska odepsat.
Pravdou je, že veterinární péče činí opravdu velkou část našeho rozpočtu (je to i z důvodu, že momentálně je téměř celá naše maltézáčí smečka ve věku nad 14-16 let a to se problémy vyskytují často), ale nelitujeme, snažíme se vždy udělat maximum, abychom pejskovi zlepšili kvalitu života a přitom vždy určit správnou hranici, kdy už je to „přes čáru“ a nedělat vše za každou cenu, až tak, aby pejsek trpěl. Někdy je to opravdu náročné a jsme šťastní za naše skvělé vety, kteří se nesnaží za každou cenu z nás vytáhnout peníze za bezpředmětnou léčbu vlastně už mrtvého pesjka, ale vždy nám pomohou s potvrzením našeho rozhodnutí, že už jsme udělali právě to maximum, a už dál nic nepodnikat. Naštěstí máme v rukou tu možnost, pejskovi utrpení zkrátit. Neuchylujeme se k tomu často, velice upřednostňujeme umírání pejsků doma ve smečce, kdy je dojemné, jak o umírajícího někteří pečují až do posledních minut a pokud se jedná o starého pejska, který umírá „jen“ proto, že už je starý, tak i z tohoto smutného okamžiku se stává nezapomenutelný zážitek.
Bohužel jsou ale případy, kdy to takto nelze a musíme vzít finální rozhodnutí do vlastních rukou.

Také jsem upustila z honby po dokonalosti. U maltézů jsem měla vždy jen tu top světovou kvalitu. Ačkoliv jsem myslela, že toto se mi nikdy nestane, chci nyní chovat pejsky hlavně pro radost. Radost svou i nových majitelů. Zajímá mě genetika a baví mě různorodost barev, proto jsem si i vybrala řídce se vyskytující zbarvení pomeranianů.
Důraz ale jako vždy kladu na krásnou hlavu. Pejsky jsem vybírala a  vybírám nyní tak, že mě prostě musí něčím oslovit J A je mi jedno, že to není úplný ideál J

A ještě pár slov k výstavám. Výstavy nemáme rádi. Ani já, ani manžel. Vždy jsme se jich účastnili pouze z povinnosti, pokud jsou podmínkou k uchovnění pejska.
Vždy jde jen o subjektivní názor posuzovatele a vždy je to také o povaze vystavovatele. Někdo je schopný bez problémů vyběhat tituly i s naprostým nepovedeným koštětem, jiný má problémy i s téměř dokonalým pejskem. Toto pro mě opravdu není, je pravda, že občas se s pěkným odchovem rádi pochlubíme, ale je to opravdu sporadicky.
Nicméně majitelům všech našich odchovů, kteří se rozhodli vystavovat velice fandíme a vždy je podporujeme např. i výraznou slevou na profi kosmetiku od nás J

Výsledky výstav pro mě nikdy nebyly a nebudou směrodatné při výběru pejska. Ten nejlepší jedinec může být klidně jen domácí povaleč, výstavy opravdu nejsou pro každého. Každý na ně nemá žaludek, a ani není v jeho možnostech plýtvat zbytečně časem, prací s přípravou pejsků i financemi a opravdu mohu říci, ž pokud se dostanete na vrcholnou úroveň, tak zákulisní boj a intriky jsou až neuvěřitelné a je to opravdu tvrdý boj. Pokud ale vlastníte zvířátko průměrné kvality a nebudete nikoho ohrožovat, konkurence vám milostivě dovolí si šampiona vyjezdit, tak směle do toho, může vás to i bavit J

Proč u nás zvítězil pomeranian?
Při 25letém životu s maltézáčky jsme „vyzkoušeli“ i spoustu dalších plemen. Některá nám byla bližší, jiná tolik ne. Ať to bylo jakkoliv problematické, každé zvířátko, které přijde do naší domáctnosti, u nás už i dožije! Nikdy se nezbavujeme nepotřebných, nepovedených, nemocných nebo starých jedinců! Takoví pejsci u nás naopak spíše převažují J Ano, je to nákladné, ale zaslouží si to.
Maltézáček je starašlivě citlivý, poddajný a bezmězně oddaný pejsek. Je mi tak strašně blízký.
Nicméně každodenní péče o jeho srst, aby vypadal stále krásně, je velice náročná a zabere spoustu času. Péče o srst mě baví, ale máme tolik dalších aktivit, práce a povinností, že je velice složité vše skloubit dohromady. Největší problém je ten, že péče nejde ani na chvíli odložit – např. tento týden nemám čas, udělám to příští týden, z maltézáčka je za 3 dny zplstnatělá koule a práce na něm je pak mnohem více a také pejskovi to není příjemné.
Jak jsem psala, potřebuji mít chlupaté plemeno, dlouhou srst mám velice ráda, ale potřebuji něco více samoúdržbového. Pomík tak strašně moc vyhovuje. Tím, že nemá dlouhou srst ani na naohou ani v obličeji, je prakticky neustále krásný bez potřeby jakéhokoliv zásahu J A česání i koupání se dá také na chvíli odsunout.
To ale samozřejmě není to nejdůležitější. Nejdůležitější je povaha pejska! Maltézáček je často tak citlivý a závislý, že si bez vás v cizím prostředí neporadí, musí se s ním jednat velice opatrně, pomalu ho zvykat na nové prostředí, často je plachý, jsou i hysteričtí jedinci, kteří si na nic nového nehodlají zvykat J
Pomík je tak jiný! Je tak společenský, prakticky se socializuje úplně sám, má rád lidi, společnost, baví ho nové věci, je to takový kašpárek. Bohužel musím říci, že ve srovnání s maltézáčkem je mnohem více zábavný. Prostě zamilovali jsme se. Určitě velkou roli v tom hraje to, že pomíci k nám přišli v době, kdy naše smečka maltézáčků už byla zestárlá a bylo více starostí, než radostí. Pomíci nám vlili novou krev do žil, dodali spoustu energie a přinesli obrovské množství radosti a legrace, které už jsme opravdu potřebovali <3

S pejsky žiji od svých 14 let. Chovám přes 20 let. U nás máme rádi všechno živé, celou přírodu.
Vždy jsme měli doma velkou smečku psů, jednu dobu jich bylo i téměř 100. Nyní se snažíme stav udržovat pod 40 pejsků (malá i velká plemena). Ideál je pro mě 25 – 30 pejsků. Přec e jen stárneme, síly ubývají a pejsci jsou u nás vždy na prvním místě a musíme se o ně zvládnout dokonale postarat a nejen to, musíme mít i dostatek času všem věnovat potřebnou lásku a péči.
Spoustě lidem je tento počet chovaných pejsků trnem v oku.
Ale u nás to probíhá takto.
Všichni žijeme společně v jednom domě, nenajdete u nás žádné klece ani ohrádky. Ohrádky jsou výjimkou u těžce nemocných pejsků, aby jim byl dopřán klidový režim nebo u novorozených štěňátek.
Naše zahrada má 8000 m2, najdete na ní travnaté plochy, les, rybník, jezírka, potok, má terénní úpravy, různorodý povrch, pejsci se vyřádí do sytosti, každý si najde to své. Někdo je neustále naložený v jezírku, někdo rád běhá nahoru dolů do svahu, někdo rád noruje, někdo jen lítá jako o závod po louce … Venku jsou podle potřeby, někdo venku tráví celé hodiny, někdo preferuje gaučing.
Domácnost je také komplet uzpůsobená pejskům, aby jim nehrozilo nebezpečí. Pracuji z domova, jsem s pejsky prakticky 24 hodin denně. Protože se všichni nevejdou do postele, spím s nimi v obýváku. Někdo má rád blízký tělesný kontakt, někdo má rád zase své pohodlí v pelíšku, někdo se přijde pomazlit jen na pár minut, jiný mi vydrží spát namáčknutý pod krkem celou noc J Také oni sami žijí svůj vlastní smečkový život, kde má každý své místo.
Krmíme granulemi nejvyšší kvality, některým pejskům individuálně vařím, ke granulím mají pestrý jídelníček, jedí prakticky to samé co my (jíme zdravě, hodně raw stravu nebo kvalitní maso, zeleninu ovoce, to je základ našeho splečného jídelníčku). Nelepší hračkou je hovězí kost J Velké kosti mají k dospozci prakticky trvale, už štěňátka se naučí okusovat syrovou kost. Piškoty kupujeme na kila. Jako pamlsky také pejskům sušíme maso nebo peču speciální pochoutky J Věřím, že jsou spokojení.

A proč jsme se vlastně rozhodli pro chov bez PP.

Stálo nás to dlouhé zvažování. Jsme opravdu hodně zaneprázdnění, chceme brát chov jako relax, není nic více osvobozujícího než pozorovat vyrovnaný vrh štěňátek při hrách. Ano, může se stát, že se vše zkomplikuje a nedopadne podle našich představ, ale s tím také vždy musíme počítat.
Nemám už sílu na řešení všemožných žabomyších sporů, pomluv, intrik, komplexů atd., což jsou věci, které jsou bohužel součástí každého chovatelského klubu. Sama dokážu rozhodnout a vybrat kvalitní chovná zvířata. Nikoho k tomu nepotřebuji.

Také bych chtěla zdůraznit, že už jsem se nikdy nechtěla stát součástí „vysoké výstavní politiky“, radši budu chovat pejsky průměrné a mít klid, než zažít to, co jsem musela snášet u maltézáčků.

Také vůbec nestojím o to, prodávat své odchovy „do celého světa“, z důvodu, aby mé odchovy byly vidět na výstavách, aby bylo vidět mé jméno …

Prodat psa na výstavy/chov je věc velice nevděčná. Mnohem radši prodám štěňátko jako domácího mazlíčka, kde bude hýčkáno a milováno i s jeho případnými nedostatky, protože žádný živý tvor není dokonalý a ideální, což bohužel mnozí nechápou a dožadují se toho, než stále řešit různé nespokojenosti a stížnosti majitele, který očekává, že z jeho štěněte vyroste světový šampion.
Navíc i to částečně ovlivňuje péče nového majitle.

Toto všechno přispělo k našemu finálnímu rozhodnutí.